Když víme, že nám "něco" vadí a nechápeme PROČ ...
Pro mě moje odpověď přišla po návratu z ročního pobytu v Itálii, kde jsem pracovala pro neziskovou organizaci. Vše bylo jako z mého vysněného světa – bydlení u moře, sportování na pláži, komunikace v italštině i angličtině, tým lidí z celé Evropy, smysluplná práce. To vše jako pohádka venku, uvnitř mě, ale tísíc "vadí".
Takže co s tím?
Však od mých osmnácti čtu knihy osobního rozvoje, tak si poradím.
Začítám se do knih od Osho, pouštím si videa s Duškem, cvičím jógu a je mi dobře na těle i na duši. Cítím obrovskou pravdu ve všem, co jsem načerpala.
Je čas vydat se ven, mezi lidi, novým situacím vstříc.
Ale! Nové situace jsou tu a já se cítím pořád na nic, stále mi něco vadí!!! Po veškeré práci na sobě, aha momentů a tolika informacích? Měla jsem přeci pocit, že už je mi to jasné, že už vím a teď se to změní, ale nic.
Dobře, tak sleduji myšlenky, přicházím na programy, co mám v hlavě, a které mi způsobují, že to, z toho, co se mi děje, mám nepříjemné pocity. Na tom se shodují koneckonců skoro všechny směry. No, ale co s tím dál?
Na to JAK, jsem přišla až Metodou RUŠ.
Přišla jsem na to, že tak jak vnímám svět, je skrze určitý filtr, který jsem si nastavila v dětství. Kde jinde mi probíhaly myšlenky poprvé, než právě tam??? Kde jinde jsem vysledovala určité vzorce chovaní a buď je přijala nebo proti nim bojovala? Kde jinde jsem si vytvářela pohledy na rodiče, děti, učitele, život, svět? V dětství!!!
Když se zeptám kdy poprvé mi to vadilo, většinou se nám velmi rychle vybaví vzpomínka z dětství. Proč? Protože je emočně podbarvená a nezpracovaná, proto si je pamatujeme.
Také chcete nejen nalézt, ale hlavně zpracovat příčiny své nerovnováhy?
Dává vám větší smysl se zaměřit na přičinu a ne na důsledky?
Ráda Vás provedu ...
Krásný den a buďme ve svém středu :)!
Sandra